Hlavní průlom! Výzkumný tým z Pekingu navrhl světově první „hybridní řídicí algoritmus síly a polohy“

Nedávno čínské výzkumné týmy dosáhly významných průlomů v oblasti robotických algoritmů a navrhly světově první jednotnou teorii tzv. hybridního řídicího algoritmu „síla–poloha“. Tento algoritmus nepotřebuje senzory síly, což umožňuje robotovi učit se současně řídit jak polohu, tak sílu. Úspěšnost souvisejících úkolů se oproti strategii, která používá pouze řízení polohy, zvýšila přibližně o 39,5 %. Ještě pozoruhodnější je, že související vědecké práce získaly Cenu za vynikající článek na Mezinárodní konferenci o učení robotů (International Robot Learning Conference); je to poprvé od založení této ceny, kdy ji získal tým čínských vědců.
Na experimentálním pracovišti Pekingského všeobecného výzkumného ústavu umělé inteligence provádí čtyřnohý mechanický pes vybavený tímto novým algoritmem cvičnou úlohu systematického čištění tabulí. Výzkumníci využili tento praktický scénář k vysvětlení novinářům základních principů a výrazných výhod algoritmu hybridního řízení síly a polohy.
Jia Baoxiong, výzkumník Pekingského všeobecného výzkumného ústavu umělé inteligence: Hlavní vizuální jazykové akční modely ve skutečnosti používají jako vstup fotografie pořízené kamerami a následně předpovídají trajektorii. Tato trajektorie může způsobit, že robot nebude během procesu čištění dokáze přesně dodržet bílou tabuli, což vede k neschopnosti ji vyčistit. V modelu smíšeného řízení síly a polohy se snažíme co nejvíce doplnit rozměr síly, čímž dosáhneme efektu působení tlaku na bílou tabuli na základě přesného umístění, takže se robot těsně přizpůsobí povrchu tabule a smaže na ní napsané slovo. Jinými slovy jsme nejen rozšířili původní vizuální jazykový akční model o rozměr síly, ale také dosáhli efektu současného smíšeného řízení síly a polohy.
Podle výzkumníků často selhávají široce používané modely vizuálního jazyka a akce při řešení mnoha úkolů v reálném životě. Klíčovým problémem je skutečnost, že většina těchto úkolů zahrnuje složité scénáře kontaktu – například při čištění tabule musí robotické rameno zůstat v kontaktu s povrchem a zároveň udržovat vhodný tlak; dveře rozvaděče musí přesně vnímat vnitřní konstrukci tlačného a tažného pružinového mechanismu; robot tedy nesmí jen „jít tam, kam má jít, a natáhnout ruku tam, kam má natáhnout ruku“, ale musí také „porozumět tomu, jakou sílu má použít“. Před zavedením algoritmu hybridního řízení síly a polohy bylo nutné všechny tyto úkoly řešit pomocí senzorů síly.
Jia Baoxiong, výzkumník Pekingského všeobecného výzkumného ústavu umělé inteligence: Sílové senzory se ve skutečnosti častěji přidávají do pevných robotických paží, což ztěžuje a zdražuje jejich instalaci. Model smíšeného řízení síly a polohy zvýšil úspěšnost těchto úkolů vyžadujících sílu o téměř 40 % oproti tradičnímu modelu VLA (vizuální jazykový akční model).